středa 16. srpna 2017

Pancíř


V úterý jsme vyrazili opět do šumavských kopců.

Lanovkou na Pancíř a odtud pak dolů přes Můstek a Prenet do Zelené Lhoty.
 



Na Pancíři je rozhledna, odkud za dobrých podmínek vidíte až na Alpy.




Krásná je i vyhlídka pod Můstkem.

S popisky a posezením, pokud si chcete chvíli odpočinout a pokochat se výhledem.






Na Můstku dříve stála chata, která roku 1995 vyhořela.




 

Já si cestou sbírala borůvky a kluci pozorovali mraky.

Mami, podívej na ten altostratus!



Pod Prenetem je kaple sv. Kunhuty.

Ve svahu pod kaplí by měl být léčivý pramen, ale nic jsme nenašli.


Pohledem na Nýrskou přehradu se s vámi loučím a přeji krásný den.

Ilona


 

pondělí 14. srpna 2017

Klenová a Černá věž


Využili jsme toho, že mají otevřeno i v pondělí a vyrazili.

Vlakem do městečka Janovice a pak do kopce.

Klenová je náš oblíbený turistický cíl.

Na jednom místě najdete romantický hrad (no, spíš zříceninu), zámek, galerii, věž s vyhlídkou i zámeckou restauraci (a WIFI).

Můžete opalovat na trávníku nebo odpočívat na lavičkách ve stínu.

Prostě pohoda.



 
 

 


Počátky zdejšího hradu se kladou do druhé poloviny 13. století.

V období 14. a 15. století se na Klenové vystřídalo několik generací pánů z Klenového a Janovic.

Hrad r. 1553 získal Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, nezámožný šlechtic, který však působil jako vysoký úředník v císařských službách.

Podle tradice se na Klenové narodily některé z mnoha dětí Jiřího Haranta, mezi nimi i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, významný renesanční politik, cestovatel, hudební skladatel a spisovatel. 

V roce 1646 přešel majetek do rukou hraběte z Martinic. 

Zhruba od této doby se datuje pustnutí. 

V roce 1737 se hrad připomíná jako trosky.



 
 

Roku 1832 panství zakoupil hrabě Josef Filip Eduard Stadion-Warthausen und Thannhausen

Jeho rodina vlastnila nedaleké panství Trhanov, on sám panství Chlum u Třeboně. 

Hrabě Stadion započal obnovu Klenové v duchu dobového romantismu. 

V prostoru jižního opevnění vybudoval zámek, do kterého zahrnul starší stavby.

Hradní ruina byla užita jako romantická kulisa. 

Hrabě Stadion zde upravil vyhlídkové terasy a vyspravil také velkou hranolovou věž, kterou završil střechou s ochozem. 

Zasypáním příkopu a vyrovnáním terénu vznikl dnešní prostor mezi hradem a zámkem, kde byl založen park.







husitská kaple
 



Pokud máte rádi hradní areály, určitě návštěvu doporučuju.

Cestou zpátky jsme se zastavili v Klatovech na další vyhlídce.

Vystoupali jsme na známou Černou věž.

S mužem jsme tu byli před více jak 15 lety.

Na zádech batohy, spacáky, karimatky (jezdili jsme pod širák).

Živě si pamatuju, jak jsem se zasekávala v úzkých průchodech, doslova se plazila po žebříku a batohem dřela o zeď.

Zavazadla byla objemnější a pokladna až nahoře, nebylo kam si batohy odložit.

Do toho proudily shora děti na školních výletech a nebylo moc kde se vyhnout.

Dnes jen se standardním batohem to byla pohoda, i lidí málo, konečně jsem si rozhlednu užila.










Krásný pondělní večer.

                           Ilona





neděle 13. srpna 2017

Jezera


Dnes jsme zajeli na Šumavu podívat se na místní jezera.

Jsou ledovcového původu a největší z nich jsou Černé a Čertovo.

Výchozím bodem byl pro nás Špičák, kam jsme dojeli vlakem a kde začínala JEZERNÍ CESTA.

Pokud jdete s dětmi, můžete cestou odpovídat na otázky, které se dané tématiky týkají.

Je jich celkem deset a vždy si můžete vybrat ze tří možností.





Cesta byla na začátku strmější, více do kopce. 

Aspoň jsme se zahřáli, protože bylo celých 11 stupňů :o)

Moc turistů jsme nepotkávali.

Čertovo jezero je prý nejhůře přístupným šumavským jezerem, ale nejkrásnějším. 

Podle jedné z mnoha legend dal jezeru jméno ďábel, který se tu utopil s kamenem na ocase uvázaným od dívky, kterou chtěl stáhnout do pekla. 

Při tom vyryl dolinu, ve kterém je jezero. 

Dodnes se prý z jezera vynořují podivné postavy a skřeti.

My jsme krom kačenek nic ve vodě nezahlédli.





 
káva na břehu jezera

Turistická trasa k Černému jezeru vedla opět přes kopec.

Cestou jsme minuli místo, kudy prochází hlavní evropské rozvodí Labe - Dunaj. 

Zatímco vody z Černého jezera odtékají do Vltavy a Labe a pak do Severního moře, vody z Čertova jezera míří do Dunaje a do Černého moře.




 

A pak už z pořádného kopce dolů k Černému jezeru.

Tady bylo o poznání více turistů.

Ze Špičáckého sedla sem vede pohodlná cesta, která byla plná turistů, cyklistů, bruslařů a lidí s koloběžkami (jak se jim říká?).









Výlet jsme zakončili v Železné Rudě.

Za zmínku stojí kaplička sv. Barbory.

Při výstavbě špičáckého tunelu sloužila k pohřebním obřadům obětem neštěstí na stavbě tunelu, neboť tehdejší magistrát v obavách před nepokoji a epidemiemi nedovolil provádět obřady v hlavním kostele. 

V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. „umrlčí prkna“, což byl obyčej typický pro Šumavu a Bavorsko. 

Tato prkna, původně z nedostatku peněz, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. 

Až následně byla prkna ozdobena obvykle třemi křížky, zlomenou svící, jménem zemřelého a podobně a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, nebo na rozcestí, k božím mukám, či kapličkám, jako výraz úcty k památce zemřelého.




 Hlavní dominantou Železné Rudy je hodně nezvyklý kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy

Chrám stojí na půdorysu šesticípé hvězdy a byl vybudován ve stylu bavorského baroka.



 Krásný zbytek víkendu.

       Ilona